20. 4. 2015 v 15:08 | Kategorie:Počátek| Autor: Lukáš Přibyl
Milí čtenáři,
po světě se pohybují tisíce až miliony satanistů a další temní duchovní. Ovšem jen málokdo z nich ví, co je opravdu čistá Temnota. Proto následujte slova zdejšího Písma…
1. Temnota znamená neposkvrněnou moudrost, nikoliv pokrytecký sebeklam ! Neučí o dokonalosti, ale o faktické praxi života.
2. Temnota je nápomocna těm, kdož zasluhují, nikoliv pomoc vyplýtvanou jen tak pro někoho.
3. Temnota ukazuje na dostatečně účinnou a co nejrychlejší pomstu, nikoliv nastavení druhé tváře !
4. Temnota razí heslo „účel světí prostředky“. A to bez ohledu na své okolí, ať už je jakékoliv.
5. Temnota znamená upřednostněné bytí s vyššími záměry. Pro někoho skutky „zlé“ či „odporné“, ale přesto vyšší úrovně.
6. Temnota je nejlepším přítelem, jakého „svaté církve“ světa kdy vůbec měly. Protože bez ní by nebylo možné o svatém Světle učiti.
7. Temnota znamená všechny hříchy jakékoliv úrovně, jelikož skrze ně se duchovnímu dostává vytouženého cíle.
8. Čistá Temnota existuje ve všech úrovních. Její nejčistší forma však pouze ve světě „neviditelném“.
9. Temnota znamená tvrdý řád stejně tak, jako nikdy nekončící potěšení.
Máte-li nějaké otázky či připomínky, zadávejte je níže...
spousta magiků, provádějících všelijaké rituály, si myslí, že pocity jsou k duchovní praxi nutně potřeba. Myslí si to proto, že bez nich nedokáží vyvinout dostatečně velkou sílu potřebnou pro jejich kouzlo. Nedokáží tak rychle a účinně působit svým nitrem. Proto nejsou zařazeni mezi nejvyšší, ale mezi obyčejné.
To by až tak nevadilo. Jde o to ukázat vám, jaké to je dělat magii na základě pouhých vnitřních obrazů, bez jakýchkoliv pocitů.
Například já, když se nabíjím energií a dopřávám si jí plnými doušky, necítím nic. Jen vidím. Vidím pouhé obrazy, tak jak chci a to okamžitě. Tomuto působení pouhou vůlí bez pocitů se říká magie okamžitého účinku. Jen bohové a nejvyšší duchovní jsou něčeho takového schopní.
Lidé dnešní doby se bojí používat výše zmíněnou magii. To proto, že by jim trvalo desítky let (ne-li déle) než by byli schopni vůbec svých prvních magických činů. Proto si drtivá většina z nich pomáhá rituály. Což je ovšem činí velice závislými na jiných prvcích.
Duchovní, jako jsem například já, nejsou závislí vůbec na ničem. A v tom je svoboda.
Máte-li nějaké otázky, ptejte se níže... není problém.
/pusťte si, prosím, atmosferickou hudbu určenou jako pozadí k článku/
Milí čtenáři,
po většinu dní své existence říkávám, že všichni by měli žít své životy tak, aby po svém odchodu nevypadali jako "obyčejní chudáci". Tedy alespoň sami před sebou. Později jsem to ještě rozšířil a sice, že... plnohodnotný duchovní, žijící z filozofie čisté Temnoty, by měl žít tak, aby při svém odchodu nebyl za zbabělce. A opět zdůrazňuji, že přinejmenším sám před sebou.
Okolí není vůbec důležité. Já správně říkávám "účel světí prostředky". A je jedno, kdo má na tu kterou věc, jaký názor.
I já v minulosti udělal pár chyb, které mi na mně vadí. To beze sporu. Nikdo není dokonalý, jak se tak říkává. Ovšem jak je vidět, chyby dále neopakuji, ba dokonce ani jiné nevytvářím. Postupně se stávám vždy o trochu dokonalejším.
A až přijde čas, kdy z této primitivní úrovně existence přejdu do jiné, budu zcela jistě pyšný sám na své dny mezi vámi, obyčejnými smrtelníky. Ne však kvůli vám, ale kvůli tomu málu věcí, na kterých mi kdy záleželo.
je tomu již rok, co bylo sepsáno první vydání Olympské bible. Bible Temnoty začala vznikat přibližně půl roku poté. Nejednoho z vás zajímalo, proč vytvářím dva druhy posvátného Písma. Navíc (podle vás) protichůdného. Na vaši otázku existují dvě odpovědi...
V prvé řadě Olympská bible je Písmem zcela neutrálním. A jako neutrální víra může do svých řad přijímat duchovní z "obou konců". Tím je dáno, že bible Olympská neupřednostňuje ani jednu podobu životní cesty. Můžeme tedy říct, že není ani na straně svatého Světla ani čisté Temnoty.
Já jsem vždy měl blíže k Temnotě než ke Světlu, což už jsem kdysi říkal a nemám důvod se za něco takového stydět.
A za druhé... já, Lukáš Přibyl, jsem autorem mnoha knih, které jsem daroval do využití své knihovny KLP (skrze boční menu se na ni dostanete), a proto jsem byl rád, že jsem mohl sepsat obě dvě výše zmíněné publikace.
Je jasné, že v mých možnostech není psát knihy o čistém, svatém Světle. To kvůli Temnotě v mém nitru prostě nemůžu, a právě proto jsem zde napsal tento článek jako svou odpověď.
minule jsem hovořil o potřebě výrazného zdokonalení posvátného písma zdejšího chrámu. Včera došlo ke konečným úpravám a rozšířením. Bible Temnoty je již úplná a dokonce obohacena i o jisté grafické prvky. Už se nebude dále přepracovávat.
Bez ohledu na fakt, že jsem autorem já sám, výše zmíněná publikace na mě učinila velice dobrý dojem. Jsem s ní spokojen...
4. 4. 2015 v 18:24 | Kategorie:Magie| Autor: Lukáš Přibyl
Milí čtenáři,
minule jsme si v této rubrice řekli, že se ve zdejším chrámu setkáte pouze s temnými prvky duchovního života. Je to proto, že já jsem odjakživa měl blíže spíše k Temnotě než-li ke svatému Světlu. Jenže, jak známo, je spousta prvků, které jsou využitelné na obou stranách. Je to tím, že magie jakožto duchovní věda je v jádru vždycky stejná. Odlišné jsou pouze lidské záměry. Věda jako taková záměr nemá.
Už vám někdo říkal, jak je příjemné se hrdě dívat do očí svého nepřítele ? Pokud ne, tak jsem patrně první. A je dobře, protože tato praxe slouží rovněž k celkovému posílení vašeho nitra. Nejedná se však jenom o lidského nepřítele, ale může se jednat i o nějakou neživou věc, se kterou jste zažili nějaký problém. Říká se tomu prostě postavit se "věci čelem" a neskončit někde "v keři" jako schovaný zbabělec.
S výše uvedeným si zvýšíte i vlastní úctu samotného k sobě. Mám to vyzkoušené už mnohokrát a funguje to. Což je sice pochopitelné, ale jak je vidět, tak pro mnohé z vás to zcela samozřejmé doposud nebylo.
již delší dobu hovořím o zdokonalení posvátného písma zdejšího chrámu. A tady je. Jedná se již o čtvrté vylepšení a rozšíření Velké knihy čisté Temnoty nebo-li prostě zkráceně Bible Temnoty. Bez ohledu na fakt, že jsem autorem já sám, výše zmíněná publikace na mě učinila vskutku dobrý dojem. Jsem s tím velice spokojen, a proto máte i vy možnost se s tím zde setkat.
Stejně jako i mé ostatní knihy, je i Bible Temnoty celá zdarma ke stažení z bočního menu nebo skrze níže uvedený odkaz...
celá léta říkávám, že všechny "druhy magie" fungují na stejném základním principu. To, v čem se odlišují, není pro samotné vyvolání určitého účinku až tak důležité. Ve výsledku se dočkáte stejného efektu, ať už používáte "bílou" nebo "černou" nebo jakoukoliv "jinou" magii.
Daná odlišnost je tudíž dána pouze lidskými záměry. Ovšem magie sama o sobě není založena na lidských záměrech, ale pouze na posilování vůle, myšlenek a představivosti. To nemá s takzvaným "dobrem" ani "zlem" nic společného. Lidé odjakživa chtěli něčeho dosáhnout... a právě jen podle toho se jedná buď o "bílou" nebo "černou" magii atd.
Stránky, na které jste právě zavítali, jsou zaměřeny na praxi duchovních s temnými záměry. Jde o nejčistší formu Temnoty, kterou lze slovy jen ztěžka popsat. Však už i zdejší povídky jsou nastaveny podobným směrem.
Vy však, kteří tu hledáte "dobrodružství svatých a hrdinů", jste se šeredně zmýlili. Světlo zde nemá ani to nejmenší místečko.
dříve než se pustíte do čtení, zapněte si, prosím, hudební atmosféru ve videu z konce tohoto článku...
Nenávist… tak dlouhé časy holé nenávisti. Toť počátek příběhu jedné výjimečně strašlivé ženy, jenž se zapřísahla, že i kdyby to trvalo celou věčnost, ona se prostě pomstí. Je tomu přes pět set let, kdy na západním pobřeží dnešního Maroka žila. A právě tam začíná naše cesta.
Kdysi dávno, když ještě zemi křížil jeden netvor za druhým, většina lidí netušila, odkud se berou. Ba co víc, ani se neodvažovali po tom proklatém místě pátrat. Toho dne jsem se dostal do sídla nejpodivnějšího netvora ze všech. Jenže jsem netušil, že se jedná o netvora. Byla tak krásná. Měla tak jemnou a roztomiloučkou tvářičku. Je očividné, že jsem se ještě s žádnou nespálil. Po několika měsících se dokonce měla stát mou ženou.
Jenže v průběhu věků dala život mnoha svým potomkům. Ti si vždy vzali část z jejího nitra. Nebylo by na tom nijak nic zvláštního, jen kdyby její nitro nebylo nitrem příšery. Té příšery, jejíž děti jsem před desítkami let v sebeobraně pobil. Neodvažoval jsem jí to říct, ale současně to bylo pro mě nad míru mučivé. Přesto vítězila zamilovanost. Nade vším...
Jednoho dne jsme si nalili vína a trošičku se uvedli do veselejší nálady. Škádlili jsme se a já se -ke všem duchům v Tartaru- prořek. V podstatě jsem se přiznal k zabití jejich potomků. A žádná obhajoba ji neuklidnila. Nakonec o několik dní později mi přeci jen dala najevo, že mi odpustí. Bylo to pro mě zvláštní. Něco ve mně "mi říkalo", že něco není v pořádku. Ale má druhá část byla silnější a tak jsem zapomněl na nějaké nejasnosti a podezření.
O několik měsíců později jsme plni radosti začali plánovat konkrétní podobu obrazu naší svatby. Těšil jsem se jako snad nikdy před tím. A též ona. Alespoň jsem si to myslel. Bylo to zvláštní, nikdy mé děti moc nemusela a teď -pár dní před obřadem- je osobně pozvala s láskou v očích. Má druhá -zamilovaná- polovina byla prostě silnější a ta mě činila vůči ní bezbranným. Nepřemýšlel jsem vůbec nad ničím. Byl jsem -jen- zamilovaný.
Nastal čas - onen oslavný čas samotného obřadu. Stovky lidí byly přizvány. Stovky lidí se těšilo na tu chvíli, kdy si dva řeknou -ano- S pomalými kroky za doprovodu oslavné svatební melodie se blíží kněz s kněžkou, připravující posvátný prostor pro novomanžele.
Jenomže těsně před vyslovením posvátného slova, moje milovaná se znechuceně podívala do očí. Tak moc, že mne to na chvíli úplně znehybnilo. A právě ta chvíle byla osudná. V jejích očích zableskla energie blesku a sotva jsem se otočil jejím směrem, ve zlomku sekundy vyvraždila všechny mé děti, které jsem kdy měl. "Tak..." s absolutním opovržením se na mě podívala a jen se hlasitě přede všemi zasmála "to jsem chtěla udělat už ták strašně dlouho !" a odešla pryč z paláce.
dříve než se pustíte do čtení, zapněte si, prosím, hudební atmosféru ve videu z konce tohoto článku...
Jana odešla z mého chrámu. Jediné, co v její hlavě kroužilo stále dokola, byla otázka „Kde hledat dostatečně účinnou pomoc?“. Stačilo jen najít někoho, kdo temné síly potlačí na místo, odkud vzešly. To se lehko řeklo, hůře však činilo. A tak se vydala na východ, do zemí mnichů a kněží, starajících se o zachování těch nejsvatějších spisů celého světa. Najít cestu z toho všeho ven...
Mezitím jsem navštívil vyškovskou diskotéku. Obhlídl jsem si tamní genofond návštěvníků. "Hej co ty tu děláš pičo vole ?" jakýsi ožralý hlas směřující od očividně zlitého "nabušeného" mládence přicházejícího se svou "asi přítelkyní". Jakmile mě chtěl chytnout pod krk, svou akci nebyl schopen dokončit. Jeho oči se bolestí zkroutily, aniž bych se ho nějak fyzicky dotkl a on mě hned pustil.
"Pane ? Jaké jsou rozkazy ?" vypadalo to, jakoby se z něj alkohol úplně vytratil. A dívka stojící vedle něj "co to prosím tě blábolíš ty idiote ?" a sotva se svými rty dotkl těch jejích, mladá žena se postavila do pozoru a jakoby s vypláchnutým mozkem "Vaše rozkazy pane ?" dívala se na mě. "Tak se mi líbíte" s důrazem a mírným úsměvem se tak trochu lišácky dívám na oba dva "a teď pěkně běžte a šiřte mé slovo mezi ostatní "děkuji" pomalu, téměř šeptem jsem pronesl. Mé oči zazářily rudým ohněm a já zmizel v bouři prachu.
O několik dní později...
"To o čem mluvíte Jano" bavila se anglicky Jana s pár lidmi v zemi známé jako Tibet "nejde silami běžných smrtelníků poraziti" díval se jí mnich do očí. Jana svůj zrak klopila k zemi a chvíli se odmlčela. "Přeci nenecháme Lukáše zlikvidovat celý svět ?" a mnich naproti zbystřel "tohle přesně vám řekl ?" a Jana se zamyslela "ano, tvrdí, že nový svět je možné vystavět jen na troskách toho starého" a mnich se na chvíli odmlčel "už teď může být pozdě" ustaraně hledí k zemi "nevím zda-li jsme schopni pomoci" odkašlal a chraptivě pomalu pokračoval "nevím zda-li kdokoliv vůbec je schopen"
Na cestě letadlem se Janě rozsvítil mobil "ano ?" a poznala ze sluchátka mnichův hlas "jediný způsob jak to celé zvrátit je v naději, že jej přechytračíte... musíte s ním mluvit a zkusit obměkčit jeho nitro" a Jana do toho vstoupila "děkuju vám i tak" a mnich típnul hovor.
Janino letadlo snižovalo svou dráhu letu a postupně se dostávala do viditelného pásma. Jen se zděšením se dívala na povrch země. Vypadalo to jako za války. Téměř vše bylo v plamenech a lidé se chovali absolutně nepochopitelně. Znásilňování, rabování a vraždy byly očividně na denním pořádku. A Janě hned vyvstalo na mysl "tak přeci jen se ti to podařilo, přeci jen si zvítězil" a já v éteru zachytil její myšlenky a mírně se pousmál.
Většina lidské populace se tak dostala pod mou přímou nadvládu. Lidé se stali mými vazaly. Na slovo byli poslušni jakémukoliv mému slovu. Svět tak mohl začít od znova...
dříve než se pustíte do čtení, zapněte si, prosím, hudební atmosféru ve videu z konce tohoto článku...
Prach v ulicích se vířil až do velkých výšin. S velkým jiskřením se částečky zhmotnily až tak, že vypodobnily tvary mé osoby. „Odejdi z těchto krajů pryč, než někdo přijde k úhoně“ pravila plačtivá žena klečící před oltářem. „Nikdy by mě nenapadlo, že se budeš modlit v mém chrámu ?“ z výšin se ozývaly jemné vibrace mého hlasu.
„Neměla jsem důvod“ dívá se svýma očima úplně jiným směrem, než kde jsem se před chvílí zhmotnil „a za co se modlíš teď ?“ sotva jsem dořekl, ona vstala a zamračeně se mi podívala do očí „za tvého ducha“ pomalu pokračovala „kdyby si byl ten Lukáš, kterého jsem poznala před mnoha lety, věděl bys, proč jsem tu“ a opět otočila svou tvář.
„Nemohu Jano“ a v mých černých očích cosi tajuplného zajiskřilo „k tomu aby svět mohl být lepším místem, je potřeba začít od nuly“ a s Janou to jenom cuklo „cože ?“
„Ano“ se zcela vážnou tváří, z níž září božská hrdost, pronáším „nový svět může začít jen tak, že ten starý bude srovnán se zemí“ a Janiny oči zvlhly smutkem.
dříve než se pustíte do čtení, zapněte si, prosím, hudební atmosféru ve videu z konce tohoto článku...
Tak temný jako dnes jsem nebýval od věčnosti. Ještě zhruba před sedmi lety jsem pociťoval horoucí lásku k dívce z Náchoda. Alespoň jsem si to myslel. Jmenuje se Karolína. To právě ona mi pomohla v sobě nalézt pravou Temnotu. Tedy jaksi nepřímo. Takovou, o které se drtivé většině z vás ani nesnilo. A právě ten příběh vám dnes budu vyprávět...
Je čas. Vydal jsem se na cestu. Autobusem trvala přibližně čtyři hodiny. Z Brna do Hradce Králové a odtud do Náchoda. Vnímal jsem zvláštní druh pocitu. Nedal se nazvat konkrétně. Prostě jsem měl řekněme obecnou radost už jen z faktu, že se vydávám nějakou tu stovku kilometrů do neznámé dáli.
"Ahoj" podali jsme si ruce na nádraží a vzápětí se vydali nedaleko k domu, kde bydlela ještě se svými rodiči. Netrvalo dlouho a čím déle jsem byl v její blízkosti, tím více jsem jim miloval. Ne však tak, jak to zná snad většina klučíků, z pohledu sexu. Nejednalo se o čisté zamilování a na sex jsem ani neměl myšlenky. Ne snad pro její vzhled, ale prostě z pohledu té místy až přehnané zamilovanosti. Zažili jsme spolu parádní tři dny, to beze sporu. Ovšem posledního dne, v neděli, kdy jsem si čím dále více uvědomoval, co je nevyhnutelné, jsem takříkajíc uvnitř zpanikařil a něco ve mně mi bránilo odejít.
Nakonec ve večerních hodinách jsem se dostal domů a vnitřně mě sžíral "neskutečný" plamen lásky ještě víc. A tak začala cesta, na jejímž konci jsem buď přežil nebo skončil na hrobníkově lopatě. Tehdy jsem pochopil, že si budu muset definitivně vybrat...
Jak se den setkával s dalším, ten s dalším a dalším, zjistil jsem, že čas nic neřeší. Tedy ne tak, jak nejeden člověk v dějinách tvrdil. Faktem je, že na konci tohoto pranýřování jsem se svíjel v bolestech svého nitra. Až do chvíle... kdy můj zrak přijal ohyzdný děsivý pohled, mé obočí se silně svraštilo, můj hlas ztemněl a v mém nitru zažehl mocný plamen jehož původ nalézáme v často zmiňovaném Pekle.
Toho dne jsem se znovu narodil. Získal jsem povědomí o věcech, které by mi dříve naháněly děs a hrůzu. Spousta lidí by po něčem takovém, jen ztěžka mohli žít dál. Ještě téhož dne jsem se rozběhl a mávl rukou přičemž jsem rychle pronesl "in fire open the gate" a pohltila mne nicota.
Náchod, noční ulice
Zdálo se, jakoby se o prach na ulicích snad nikdo nestaral. Ten se začal až podivně rychle vířit. Tak, že přes něj za chvíli nebylo ani vidět. Jakoby z černé bouře vycházím z temnot toho prachu a pomalu se rozhlížím. "ó ó" utíkal jeden z bezdomovců "viděli jste to ? viděli jste to ? Peklo je tady !" vyřvával celou cestu. Sotva doběhl na konec nádraží, doslova se rozprskl na kusy rudě stříkajícího masa pod mým děsivým pohledem. A já mávl rukou a znovu zmizel v nicotě...
Červen 2007, dům rodičů Karolíny
Prohlížím si, nikým neviděn, místo, kudy jsem kdysi procházel s mou dávnou milenkou. "Och" usmívám se "je ironické, že zrovna já nevím, co jsem v celé úplnosti tehdy cítil" a ve zlomku sekundy jsem prošel zamčenými dveřmi.
"Karolíno..." táhly se vibrace jejím pokojem "Karolíno..." pomalu se jí ozývalo jakoby ve snu a ona náhle otevřela oči. Rozhlíží se, ale nevidí mě. Svou částečně zhmotněnou dlaní jsem ji hladil podél krku a ona s povzdechnutím rychle vstanula "co se to tu děje ?" zamračeně s tázavým pohledem se rozhlíží všude po pokoji "je tu někdo ?" stoupla si rychle o krok dozadu "co se to tu je ?" polohlasem si povzdechla.
Tímto a podobným způsobem jsem ji nikým neviděn navštěvoval ještě několik dalších dnů a za pár týdnů jsem se usmíval, jak ji odváží sanitka do psychiatrické léčebny. Věděl jsem moc dobře, že kdybych ji zabil hned na začátku, nebyla by to taková švanda... a současně by má pomsta byla pro ni pouhým vysvobozením. Takhle to aspoň trvalo déle a já si to celé lépe vychutnal. Dokonce jsem ji sem-tam ještě navštěvoval v nemocnici. To jen, abych si byl jist, že má pomsta jen tak nevyprchá.
dříve než se pustíte do čtení, zapněte si prosím hudební atmosféru z konce tohoto článku...
Bývaly časy, kdy se celý svět jen hemžil sektami podporujícími naši věc. Jenže jak šíp času střetával další cíle v dáli, ukázalo se i více skeptiků, kteří navíc dodnes bojují proti magikům a ostatním duchovním.
Byla bouře. Hustou čerň přerušovaly jen malé světlé proužky dopadajícího popílku. Nikdo se nezamýšlel nad tím, odkud se ten popel bere.
Toho dne se měli setkat jedni z vysoce postavených podnikatelů. Právě se loučili u východu mrakodrapu své společnosti. Tři se rozhodli pro diplomatické setkání v jedné brněnské luxusní restauraci.
„Dobrý den“ usmíval se vlivný pár na svého protějška. Bavili se, jak to tak bývá, s jistou dávkou falešnosti a účelovosti, a to o politice a obchodní sféře, ve které už leta letoucí spolu pobývají.
„Promiňte“ muž v tmavém zbohatlickém šatě povstal, utřel si ubrouskem ústa „za chvíli jsem zpět“ a odešel směrem k nepříliš vzdáleným toaletám.
S pomalými kroky právě vešel dovnitř. Už při vchodu mu vyvstala otázka „proč neudělají něco s tím osvětlením“. Chtěl se napít. Nešlo však vyloudit ani trochu vody. Snažil se kohoutkem otáčet, ale dočkal se jen pár kapek.
Světla v místnosti stále poblikávala „co se to sakra ?! Árg !“ cosi do něj vrazilo.
Vypadalo to, jako by nějaká neviditelná ruka s ním právě rychle vytírala podlahu. Skončilo to až s šokem v očích, které náhle zavřel po nárazu svých zad do protější zdi.
„Kdepak může tak dlouho být ?“ trochu zamračeně se díval na svou paní jeden z obchodních kolegů u stolu tamní restaurace. Jeho manželka jen tázavě pokukovala po dveřích toalet. „Á támhle jde“ decentně pokývla žena směrem na muže vycházejícího z pánských záchodků.
Ten vyšel s rázným krokem a už z dálky z jeho očí žena vycítila výraznou odlišnost, která tu před tím nikdy nebyla. S jasným zrakem a pevným krokem se rychle blížil ke stolu. S hlubokým upřeným pohledem do očí manželky svého kolegy, pevně a přitom něžně uchopil její pravé prso a vášnivě ji políbil.
Bylo divné, že se kolega nesnažil nic podniknout. Jen cosi rychle zamumlal, ale při pohledu do očí zvrhlíka, to bylo patrně vše na co se zmohl. Žena jen vášnivě povzdechla a se smyslně pootevřenými ústy sledovala odcházejícího zvrhlíka. Ostatní byli tak trochu v šoku a nevěděli co si mají o odcházejícím suverénním muži zrovna pomyslet. Sotva vyšel z restaurace, pohltily jej plameny od silného výbuchu restaurace za ním.
Někteří lidé z povzdálí si rychle dávali šokem ruku před ústa „viděli jste to ?!“ pozorovali plameny a trosky, které právě pohltily celou protější ulici i zvrhlíka naproti. Nikdo z nich si ale nevšiml, že muž prošel ohněm a navíc bez jakékoliv škody na sobě. Ani se neohlédl nazpět, jak si byl jistý svou pozicí. Jen se spokojeně mírně usmíval.
26. 3. 2015 ve 20:56 |Kategorie:Sestup hlouběji|Autor: Lukáš Přibyl, DDV
Milí čtenáři,
dříve než se pustíte do čtení, zapněte si prosím hudební atmosféru k celému článku (z YouTube níže pod článkem)... níže uvedená povídka vyjadřuje přibližný děs, kterého jsou schopny bytosti čisté Temnoty. Neposuzujte pouze dle uvedených slov, nemusely by se vám zamlouvat následky.
"Tak..." ozval se pomalý šepot z otevírajících se dveří místnosti, kde právě jeden starý muž měl přednášku pro své mladé studenty. "Nezměnil ses" ozývaly se pomalé kroky blížícího se muže středního věku. "Co prosím ?" cukl hlavou stařec směrem k cizinci "promiňte my se známe ?" a on si prohlížel s očividným potěšením ve tváři řemen "tímhles nás kdysi trestal, že ?" a starý učitel odvětil "někdy na děti nezabírá jiná věc než právě tento řemen"
V očích neznámého cizince se cosi rozohnilo a ozvalo se zacvaknutí zámku dveří. "Vy jste mi ale nějak povědomý" zadíval se s trochou zamyšlení vyučující stařec. Děti jen strachy pomrkávaly očima... právě totiž pozorují, jak cizinec uchopil řemen, strhl ze starce rychle oděv a brutálně ho začal mrskat před očima mírně se cukajících dětí. Když dítka chtěla utéci, nešlo to...
"Ale kampak, kampak ?" otočil se k nim cizinec "nechcete vědět jak to dopadne ?" a na jeho obličeji se objevily tmavé rohy, stále více chlupů, v očích se mu objevil rudý plamen a jeho hlas nabral děsivého odstínu "nechcete se pomstít svému trýzniteli ?!" a dítka jenom ztuhla.
Celou třídou byla cítit močovina a z učitele, kterého cizinec udržoval uměle na živu, stříkala všude krev "snad byste nechtěly přijít o takovou švandu ?!" zvolal znovu démonickým hlasem a děti náhle ztihly a plakaly. Starci vydloubl přede všemi oči "ou ou to je jako žužu, že ?" očividně si násilník užíval ochutnávku jeho dávného učitele. Děti se klepaly jeden vedle druhého "á hle co tu vidím" odříznul z učitele srdce, které následně ožehl plamenem ze svých očí.
"Jé děti, nechcete ?" hodil jim na stůl opečené učitelovo srdce a bylo slyšet, jak se řine místností další močovina. Děti byly absolutně mimo a i poté, co démon odešel, nebyly schopné ani s policejním posychologem komunikovat. Všechny byly umístěny do příslušných zařízení pro jejich rychlejší zotavení. Jedno bylo ale jisté... už nikdy na tu "neskutečnou hrůzu" nezapomenou !
dříve než se pustíte do čtení, zapněte si prosím hudební atmosféru k celému článku (z YouTube níže):
Dlouhá léta jsem se mezi lidmi nudil, a tak jsem si
řekl, že vyzkouším něco pro mě ojedinělého. A tak
jsem poslechl rady svých vrstevníků a vyšel jsem si
výjimečně na jednu z těch jejich zakouřených párty
plných chlastu a trávy. Chvíli se mi to jevilo jako
docela nudná akcička. A tak jsem si objednal
ostřejší pití. K tomu ještě pravý tlustý doutník a pak
dál už nic nevím…
Najednou jsem se probral připoutaný na lúžku. Ze
svých rozmlžených očí zpozorovávám nemocniční
prostory. Zvuky procházejícího personálu to jen
potvrzují. Pár dní jsem byl pod zvýšeným dohledem,
nevím jak dlouho to přesně bylo, ale co vím jistě je
fakt, že mi pouta rozvázal jeden ze spolu-pacientů.
Když personál zjistil, že jsem neškodný, nechali mě
už tak být…
Je noc a já pomalu zavírám oči. Jeden z pacientů,
Karl se jmenoval, se v mém pokoji náhle probudil a
vydal se ven chodbou k ošetřovně. Když zaklepal,
po chvíli se dveře otevřely a ve zlomku vteřiny
prorazil hruď vycházející sestry. Její tělo se od
nervů cukalo, když Karlovi oči ztemněly při pohledu
na její ještě tlukoucí krvácející srdce.
„Co je !? Co se děje ?!“ rychle kdosi vyšel z jiné
místnosti personálu a Karl jakoby zmizel v nicotě.
Díky neviditelnosti, kterou jsem mu propůjčil já,
urval postupně stříkající kusy masa a začal je
jakoby nepřítomně pojídat. Bylo mu dokonce jedno,
že jí syrové a navíc lidské maso. Po celou tu dobu
si jako úchylný fanatik prohlížel šokovaného navíc
nic netušícího doktora, který se rozkoukával na
zakrvaveném místě. Nemohl pochopit kdo to udělal
a hlavně kde se teď i se zakrvaveným tělem oběti
právě nachází.
Přesto všechno se mu Karl dál díval do očí a téměř
hned té sestře vydloubl druhé oko. To si strčil do
krvavých úst a pomaličku si olízl jazyk.
Jakmile jsem Karla opět zviditelnil, objevil se po
krátké době ležící naproti mně. Jakoby se nic
nestalo.
Druhý den ráno se ozval křik jedné pečovatelky,
když jako první spatřila spícího Karla na
zakrvaveném lůžku. Ten se probudil a se strachem
v očích říká, že neví co se stalo. Že celou noc spal,
že nikde nebyl. Pořád to opakoval dokolečka jako
totální blázen. Během té chvíle se ozval další
hysterický křik, když spatřili na záchodcích půlku
zkrvaveného těla jedné z pečovatelek.
Okamžitě Karla izolovali, nevěřili mu ani slovo a
začali zjišťovat, co se přesně stalo… a proč.
Já se jen mírně pousmál při zpozorování toho
prvotního šoku. A spokojeně jsem si pak při snídani
vychutnával křehké čerstvé rohlíky, které právě
přivezly z nižších pater.
26. 3. 2015 ve 14:47 |Kategorie:Počátek|Autor: Lukáš Přibyl, DDV
Milí čtenáři,
níže uvedený text vyplňuje hudba, která přibližně zachycuje atmosféru v článku nastíněnou. Poslechnout si ji můžete na konci článku...
"Po vzpouře nově vzniklého početného společenství duchovních, nebesa ztemněla a současně zrudla jako těsně před příchodem krvavě zbarveného deště blížící se bouře. Toho dne se daly dohromady tisíce, miliony hlasů různých magiků, ti, jenž toužili po velké změně.
Toužili tak moc, že z nebes začaly padat doslova kapky tmavé krve, po jejichž dopadu se začaly třást i ty nejpevnější stavby. Hromy a blesky nabyly takové síly, že hromosvody domů nevydržely a pod tím náporem se jim dostalo osudové rány.
I začalo zemětřesení… náhle mezi lidmi zavládla nejistota a strach. Netrvalo dlouho a do jejich nitra si vskutku i chaos našel svou cestu. Všichni, kdož se nestali členy společenství, byli odsouzeni ke strašlivým mukám. Nevěděli, co to všechno znamená. Začali cítit nové druhy bolesti a skrze nové smysly vnímali zcela novou realitu. Temnotu, do níž vybíhali ven ze svých bortících se domovů.
V krvi a slzách křičeli a naříkali. Doufajíc, že jim někdo přiběhne na pomoc… tak, jako snad nikdy před tím. Vše nechali tam, kde bylo a jako zmoklé krysy utíkali ve snaze zachránit se před jinak
nevyhnutelnou porážkou.
Toho času se otevřela tmavě červená jiskřičkami blesků pulsující nebesa, šlehající prudce k zemi stříbřité proudy energie. Na zemi se z jisker blesku pomalu, ale jistě formovala postava. Pulsování se stalo těžší a těžší a v tom momentě se zhmotnila osoba v černém obleku. Její obličej se po chvíli rychle otočil k blížící se skupince. Byl jsem to já… a prostor okolo vyplňoval jen dozvuk pomalého praskání z černých mračen.
„Pane“ hlubokým rázným hlasem a se sklopeným
zrakem rychle dořekli temní mágové stojící přede
mnou. Poklekli hned, když spatřili, kdo před nimi ve
skutečnosti stojí.
Svým mírným úsměvem jsem jim pomalu dal najevo
svou radost z mé nadvlády nad planetou, kterou jejich primitivní vládci znali pod označením Země.
Od té doby vzrůstá vliv nejtemnějších ze všech
duchovních. A to i přes marné snahy jiných protivit
se naší vůli…"
některé informace na těchto stránkách „http://instituce-magie-24.blogspot.cz/“ nebo "http://instituce-magie-24.blogspot.com/" (dále jen „stránky“), mohou být nebezpečné, a proto se silně doporučuje k takovým informacím (nebo cvičením a jiným pokynům) přistupovat s opatrností. Autor těchto stránek Lukáš Přibyl (dále jen "autor") nenese zodpovědnost za nesprávné použití, nedodržení doporučených postupů, nepochopení nebo nesprávné pochopení, nebo zneužití jakékoliv informace, obrázku nebo filmu z těchto stránek.
Informace z těchto stránek čtete/sledujete úplně dobrovolně a pouze na vaši vlastní zodpovědnost. Jakákoliv cvičení nebo pokyny děláte pouze na vaše vlastní nebezpečí a podle vaší volby a uvážení na základě vašeho svobodného rozhodnutí.
Ať se vám tu libí,
Autor
/ENGLISH/
Dear readers,
some information on this website „http://instituce-magie-24.blogspot.cz/“ or "http://instituce-magie-24.blogspot.com/" (hereinafter referred to as "website"), can be dangerous, therefore it is strongly recommended to approach such information (or exercises and instructions) with caution. The author of this website Lukáš Přibyl (hereinafter referred to as the "author") is not responsible for improper use, failure to comply with recommended procedures, misunderstanding or misinterpretation, or misuse of any information, picture or film of this website.
You read/watch this website completely voluntarily, and at your own risk only. Exercises or instructions you do at your own risk and according to your choice and discretion on the basis of your free decision.
