Seriál: Díl druhý: Legie Temnot - část druhá (15+)

30. 3. 2015 v 15:27 | Kategorie: Na počátku bylo | Autor: Lukáš Přibyl, DDV

V minulém díle jste viděli >>> Seriál: Díl druhý: Legie Temnot - část první

Milí čtenáři,

dříve než se pustíte do čtení, zapněte si, prosím, hudební atmosféru ve videu z konce tohoto článku...

Jana odešla z mého chrámu. Jediné, co v její hlavě kroužilo stále dokola, byla otázka „Kde hledat dostatečně účinnou pomoc?“. Stačilo jen najít někoho, kdo temné síly potlačí na místo, odkud vzešly. To se lehko řeklo, hůře však činilo.  A tak se vydala na východ, do zemí mnichů a kněží, starajících se o zachování těch nejsvatějších spisů celého světa. Najít cestu z toho všeho ven... 

Mezitím jsem navštívil vyškovskou diskotéku. Obhlídl jsem si tamní genofond návštěvníků. "Hej co ty tu děláš pičo vole ?" jakýsi ožralý hlas směřující od očividně zlitého "nabušeného" mládence přicházejícího se svou "asi přítelkyní". Jakmile mě chtěl chytnout pod krk, svou akci nebyl schopen dokončit. Jeho oči se bolestí zkroutily, aniž bych se ho nějak fyzicky dotkl a on mě hned pustil. 

"Pane ? Jaké jsou rozkazy ?" vypadalo to, jakoby se z něj alkohol úplně vytratil. A dívka stojící vedle něj "co to prosím tě blábolíš ty idiote ?" a sotva se svými rty dotkl těch jejích, mladá žena se postavila do pozoru a jakoby s vypláchnutým mozkem "Vaše rozkazy pane ?" dívala se na mě. "Tak se mi líbíte" s důrazem a mírným úsměvem se tak trochu lišácky dívám na oba dva "a teď pěkně běžte a šiřte mé slovo mezi ostatní "děkuji" pomalu, téměř šeptem jsem pronesl. Mé oči zazářily rudým ohněm a já zmizel v bouři prachu. 

O několik dní později...

"To o čem mluvíte Jano" bavila se anglicky Jana s pár lidmi v zemi známé jako Tibet "nejde silami běžných smrtelníků poraziti" díval se jí mnich do očí. Jana svůj zrak klopila k zemi a chvíli se odmlčela. "Přeci nenecháme Lukáše zlikvidovat celý svět ?" a mnich naproti zbystřel "tohle přesně vám řekl ?" a Jana se zamyslela "ano, tvrdí, že nový svět je možné vystavět jen na troskách toho starého" a mnich se na chvíli odmlčel "už teď může být pozdě" ustaraně hledí k zemi "nevím zda-li jsme schopni pomoci" odkašlal a chraptivě pomalu pokračoval "nevím zda-li kdokoliv vůbec je schopen"

Na cestě letadlem se Janě rozsvítil mobil "ano ?" a poznala ze sluchátka mnichův hlas "jediný způsob jak to celé zvrátit je v naději, že jej přechytračíte... musíte s ním mluvit a zkusit obměkčit jeho nitro" a Jana do toho vstoupila "děkuju vám i tak" a mnich típnul hovor.

Janino letadlo snižovalo svou dráhu letu a postupně se dostávala do viditelného pásma. Jen se zděšením se dívala na povrch země. Vypadalo to jako za války. Téměř vše bylo v plamenech a lidé se chovali absolutně nepochopitelně. Znásilňování, rabování a vraždy byly očividně na denním pořádku. A Janě hned vyvstalo na mysl "tak přeci jen se ti to podařilo, přeci jen si zvítězil" a já v éteru zachytil její myšlenky a mírně se pousmál.   

Většina lidské populace se tak dostala pod mou přímou nadvládu. Lidé se stali mými vazaly. Na slovo byli poslušni jakémukoliv mému slovu. Svět tak mohl začít od znova...

ATMOSFERICKÁ HUDBA K ČLÁNKU:

Žádné komentáře:

Okomentovat