V minulém díle jste viděli >>> Seriál: Díl první: Zneužití svých pravomocí
Milí čtenáři,
dříve než se pustíte do čtení, zapněte si, prosím, hudební atmosféru ve videu z konce tohoto článku...
Prach v ulicích se vířil až do velkých výšin. S velkým jiskřením se částečky zhmotnily až tak, že vypodobnily tvary mé osoby. „Odejdi z těchto krajů pryč, než někdo přijde k úhoně“ pravila plačtivá žena klečící před oltářem. „Nikdy by mě nenapadlo, že se budeš modlit v mém chrámu ?“ z výšin se ozývaly jemné vibrace mého hlasu.
„Neměla jsem důvod“ dívá se svýma očima úplně jiným směrem, než kde jsem se před chvílí zhmotnil „a za co se modlíš teď ?“ sotva jsem dořekl, ona vstala a zamračeně se mi podívala do očí „za tvého ducha“ pomalu pokračovala „kdyby si byl ten Lukáš, kterého jsem poznala před mnoha lety, věděl bys, proč jsem tu“ a opět otočila svou tvář.
„Nemohu Jano“ a v mých černých očích cosi tajuplného zajiskřilo „k tomu aby svět mohl být lepším místem, je potřeba začít od nuly“ a s Janou to jenom cuklo „cože ?“
„Ano“ se zcela vážnou tváří, z níž září božská hrdost, pronáším „nový svět může začít jen tak, že ten starý bude srovnán se zemí“ a Janiny oči zvlhly smutkem.
Pokračování příště...
ATMOSFERICKÁ HUDBA K ČLÁNKU:
Žádné komentáře:
Okomentovat